close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2007

Paris Hilton

6. února 2007 v 15:19 | Dominga14 |  Slavní
Paris Hilton, celým jménem Paris Whitney Hilton (* 17. února 1981) je americká celebrita, společenská prominentka a dědička podílu hotelového impéria Hilton a nemovitostí svého otce Richarda Hiltona.Paris Hilton je vedoucí osobností reality show The simple life. Je také známá svým soukromým erotickým videem se svým bývalým přítelem Rickem Salomonem. Tento film, One night in Paris se dostal na internet a vzbudil pozornost celého světa.Paris je nejstarší ze čtyř dětí Richarda Hiltona a Kathy Richards. Má mladší sestru Nicky (která má jméno po prastrýci z otcovy strany Conradu Nicholsonu Hiltonovi II.) a bratry Barrona Hiltona II. (po dědovi z otcovy strany Barronu Hiltonovi II.) a Conrada Hiltona III. (po pradědovi Conradu Nicholsonu Hiltonovi I.)
Po úspěchu první řady The simple life následovaly pod taktovkou mediální společnosti FOX dvě další. FOX poté show po hádce Paris a Nicol zrušil, ale práva na show přebrala kabelová televize Entertaiment Television, která premiéru čtvrté řady plánovala na květen 2007.
Hiltonová se objevila v menších rolích ve filmech Zoolander (2001), Nine Lives (2002), Raising Helen (2004), The Hillz (2004), House of Wax (2005). Za roli Paige Edwardsové ve filmu House of Wax získala cenu The teen Choice Award za nejlepší řev a byla nominována na Choice Breakout Performance - Female. Dále roku 2006 získala nominaci na Best Frightened Performance. Paris Hilton roku 2006 získala svou první hlavní roli ve filmu National Lampoon's Pledge This! (2006) a poté filmu Bottoms Up (2006).
Paris Hilton začala pracovat na svém debutovém albu Paris v roce 2004, které představila 22. srpna 2006. Album se vzápětí dostalo na šesté místo žebříčku Billboard 200 nejprodávanějších alb. Album produkovali Greg Wells, Kara DioGuiardi, Jane Wiedlin a Scott Storch. Hilton spolupracovala s Fat Joe a Jadakiss na songu Fightin Over Me. Její první singl Stars are blind, které produkoval Fernando Garibay byl vypuštěn ke stažení na internet 20. června 2006 a hned se dostal na 18. příčku Billboard Hot 100. Další singly Turn It Up a Nothing in this world byly sledovány jako světové songy. All Music Guide její album hodnotil jako zábavnější, než cokoliv od Britney Spears, Jessicy Simpson, nebo jiných mladých zpěvaček.


Rihanna+foto

6. února 2007 v 15:16 | Dominga31 |  Slavní
Rihanna (narozena jako Robyn Rihanna Fenty 20. února 1988) je barbadoská zpěvačka, která je ve své tvorbě ovlivněna popem, R&B, reggae, dancehall a dance. Rihanna se po světě proslavila hity jako "Pon de Replay", "SOS", "Unfaithful", "Break It Off" a v poslední době například hity "Umbrella" a "Shut Up and Drive".
Rihanna so narodila ve městě Saint Michael na Barbadosu Ronaldovi a Monice Fenty. Její matka Monica je guinejanka barbadoského původu[2][3] a její otec je z Barbadosu.[4] Má dva mladší bratry, kteří se jmenují Rorrey a Rajad. Rihanna chodila na základní školu "Charles F. Broome Memorial School" a poté na "Combermere School", kde se dvěma spolužačkami založila hudební trio. V roce 2004 vyhrála "Miss Combermere Beauty Pageant" a vystoupila na "Colours of Combermere School Show" s písní "Hero" od Mariah Carey". Když jí bylo 15, nastal pro Rihannu zásadní zlom v kariéře. Jeden z jejich přátel ji totiž představil producentovi Evanu Rogersovi, který byl na Barbadosu na dovolené s manželkou. Evan Rogers a jeho kolega Carl Sturken pomohli Rihanně nahrát v U.S.A. vlastní písně a rozeslali je do několika nahrávacích společností. Jednu z nahrávek dostal do ruky i Jay-Z, který s ní podepsal smlouvu u jeho nahravácí společnosti Def Jam Recordings. Rihanna uvedla v jednom interview, že její kamarádka a zároveň zpěvačka, která kdysi také nahrávala pod značkou Def Jam, Fefe Dobson byla osobou, kterou obdivovala
Rihanna sultry babadian singer in green dressRihanna singing on stageRihanna wearing a tantalising black feather dressRihanna portrait pretty in pink music singer

Ewa Farná-foto

6. února 2007 v 15:12 | Dominga14 |  Slavní
Ewa Farná
Životopis: Jejím největším prozatimním úspěchem bylo že se zúčastnila a následně i vyhrála polskou televizní soutěž "Šance na úspěch". Ewa má jasno, rozhodně chce být originální, nechce nikoho kopírovat a nesnáší playback! Chce zpívat naživo. Ewa Farna teprve nedávno odstartovala svoji hudební kariéru singlem Měls mě vůbec rád. Ovšem písničku nesložila ani nebyla složená pro ni. Tuto písničku již zpívá zahraniční méně známá zpěvačka Belinda. Ewa ji zpívá v Češtině. Ewa si tím pádem rozdělila lidi na dva tábory. Jeden tábor ji bude nenávidět, druhý jen obdivovat. Ewa je jinak původem Polka a z Polska také pochází. Mezi její nejoblíbenější interprety patří Simple Plan, Pink nebo Kelly Clarkson. Na pultech obchodů se už objevila její první deska. S názvem Měls mě vůbec rád a poslední singl je zpívám v její rodné polštině. Deska vyšla 6.11. 2006


PEHA

6. února 2007 v 15:04 | Dominga14
PŘI SPOUŠTĚNÍ DEJTE OK A CHVILKU POČKEJTE 100% TO NABĚHNE




RANČ L.A.

6. února 2007 v 14:42 | Dominga14 |  Vše co se týká koní
KOHOUT - URBAN
Chcete si někam vyrazit,ale nemáte žádný nápad??Já bych jeden měla.Máte rádi zvířata(hlavně koně a psy),máte rádi přírodu!Tak co si zajen na ranč.Já osobně ho určo doporučuji
Máte zájem ,íce informací zde: http://www.ranc-la.cz/

Virtuální stáj ufonek

6. února 2007 v 14:37 | Dominga14 |  Vše co se týká koní
Virtuální stáj Ufonek!




Autor fotografie: Z. Buráňová

Chcete ve stáji Ufonek trávit volný čas, odreagovat se od každodenních povinností a starostí a zapomenout na chvíli na realitu? Není nic jednoduššího, než se zaregistrovat :o) Získáte spoustu možností - posílání vzkazů s ostatními, chatování... ale hlavně - trénink a péče o vlastního virtuálního koně či pejska, s kterým se můžete účastnit veřejných tréninků, závodů, výstav a dalších akcí! Bodíky budete získávat při plnění různých úkolů, akcí, funkcí... máte se na co těšit!

Už jste se registrovali? Chcete patřit mezi úspěšné členy stáje? Nechte si poradit a přečtěte si nejen Pravidla, ale také Nápovědu! Je v ní uvedeno snad opravdu vše - co všechno je nutné vašemu zvířátku platit (za body), jak se o něj starat, jak závodit... prostě všechno, co budete pro život ve stáji potřebovat. Přečetli jste si nápovědu, ale stále něčemu nerozumíte? I v tomto okamžiku je tu řešení. Krom sekce Dotazy máme i speciální Rádce pro nováčky a Finanční poradce.

Přejeme hodně zábavy!
A nezapomeňte - vše je jenom hra!

Tennesseeský mimochodník

6. února 2007 v 10:06 | Dominga14 |  Plemena koní
Teennesský mimochodník
Předkem plemene byl dnes již vymřelý narrangasettský mimochodník z Rhode Islandu v USA. V chovu se uplatnili také americký klusák, anglický plnokrevník a americký jezdecký kůň. Zakladatel chovu Black Allan, narozený roku 1886, byl poloviční morgan, americký klusák, ale s výborným mimochodem. Tento pohyb spolehlivě předával svým potomkům, kteří tedy mají mimochod vrozený. Byl to ideální kůň pro plantážníky, protože ani celodenní jízda na něm jezdce neunaví. Asociace chovatelů však vznikla až v r. 1935 v Lewisburgu v Tennessee.
Původní mimochodník byl velmi spolehlivý, ale nízký a podsaditý kůň. Křížením s jezdeckým koněm získal dnešní výšku 153-165 cm. Hlava je dosud velká a hrubá a kůň ji nosí nízko. Proto se chovatelé snaží dosáhnout delšího obloukovitého krku, aby držení hlavy zlepšili. Trup je krátký a hluboký, mohutná plec je šikmá. Bedra i záď jsou velmi silné. Suché, tvrdé nohy jsou čisté, ocas je dlouhý a normálně nízko nesený, uměle se upravuje (podřezává), aby ho kůň nosil nahoru. Hříva se od uší do půli krku stříhá. Přední kopyta se ponechávají velmi dlouhá, kůň vyžaduje zvláštní kování, zadní podkovy mají dlouhé patky. Kůň má tři chody, klidný pomalý mimochod, rychlý mimochod "running walk", podle něhož dostal jméno Walker a kolébavý cval. Povoleny jsou všechny čisté barvy, nejoblíbenější jsou vraníci. Dnes tento původně pracovní kůň sklízí úspěchy na soutěžích a přehlídkách, kde se uplatňuje jeho efektní vysoký chod. Pro příjemný pohyb a milou povahu slouží také jako "rodinný" kůň. Je vhodný k výcviku začínajících jezdců, pro rekreační i turistické ježdění.
Tennesseeský mimochodník

Shirský kůň

6. února 2007 v 10:04 | Dominga14 |  Plemena koní
Shirský kůň
Shirský kůň je považován za nejlepšího tažného koně. V Británii je velmi populární a přinejmenším jeho početní stavy rostou. Své jméno dostal podle středoanglických hrabství (shires) Lincoln, Leicester, Stafford a Derby.

Historie chovu: Plemeno je potomkem středověkého anglického velkého koně, tak zvaného vraníka (black). Během 16.a17. století bylo původní plemeno značně ovlivněno flanderskými koňmi. Ty byli dovezeni holandskými obchodníky, kteří v Anglii odvodňovali rašeliniště. Dalším prvkem byl živý fríský vraník. Shirský zakládající hřebec se jmenoval Packington Blind Horse. Byl zařazen v chovu v letech 1755-1770 v Ashby-de-la-Zouche a objevuje se v první plemenné knize, publikované v roce 1878. V roce 1884 byla English Cart Horse Society nahražena Společností shirského koně (Shre Horse Society) a označení shirský kůň bylo na světě.

Vlastnosti: Shirský kůň je známý svou obrovskou silou e je to pravděpodobně nejtěžší tahoun na světě. Plně dorostlý může vážit 1 016-1 219kg. Přes svou velikost a sílu je v zásadě jemný a snadno ovladatelný.

Fríský kůň

6. února 2007 v 9:55 | Dominga31 |  Plemena koní
Fríský kůň
Každý zná černobílý fríský skot, chovaný na severním pobřeží Holandska a vyvážený do světa. Fríští koně jsou známí méně, i když ve vlasti je jim věnována vroucí láska a velká pozornost. Ve skutečnosti černý frís, pocházející patrně z divokých lesních koní, zaujímá v koňské hierarchii Evropy mimořádně významné místo. Ovlivnil mimo jiné i četná britská plemena jako felleského či daleského poníka a shira.

Původ a historie:

Tradiční oblasti chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shirem těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně.
Již římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.)zaznamenal údaje o fríském koni. Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 - 1648). Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější.
Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.
Námořní obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský dole gudbransdal je přímým potomkem fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul.
Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".

Popis a charakteristika:

Dnešní fríský kůň je vždy vraník a v kohoutku měří v průměru 152 cm. Hlava je dlouhá s inteligentní výrazem a vyjadřuje veselou, ochotnou a milou povahu, uši krátké. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné, ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Linie krku a hřbetu dělá z fríse ideálního kočárového koně. Záď má charakteristický strmý sklon, oces je poměrně nízko nasazen. Nohy jsou silné a mají velmi čisté a velké klouby. Krátké zadní nohy vynikají silou. Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na spěnkách. Hříva, ocas a rousy jsou husté a bujné. Kopyta jsou nižší.

Využití a sport:

fríský hřebec předvádějící piaffu
Frís je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách, aniž by pozbyl kondici nebo svou ochotu. Používá se také používá k práci na venkově, chodí v postroji a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň. Dávno už ovšem pominuly doby, kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví. Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži. Od roku 1986 zajišťuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse, významného obchodního domu v Londýně.

Lusitano

6. února 2007 v 9:52 | Dominga14 |  Plemena koní
Lusitano
Lusitano je portugalská "verze" přeslavného andaluského koně, i když se zde projevují určité rozdíly. Lusitano je například o hodně "nohatější" než andalusan - jinými slovy "mezi tělem koně a zemí prosvitá více denního světla".

Původ a historie:

Až do doby poměrně nedávné byli koně chovaní na Iberském poloostrově považováni za jediné plemeno. Teprve na počátku 20. století se obě země rozhodly, že si založí nezávislé plemenné knihy. Lusitano i andaluský kůň mají stejný genetický základ, je však pravděpodobné, že vzdáleným předkem lusitana je arabský kůň. Oficiální název lusitana platí až od roku 1966 a je odvozen od jména Portugalska (Lusitania) ve staré latině.

Popis a charakteristika:

Lusitano má mnoho vlastností jako andaluský kůň, postrádá však jeho ušlechtilost. Průměrná výška je 157 cm, někteří hřebci však mohou dosahovat výšky až 162 cm. Hlava je malá, dlouhá a jemná s malými ušnicemi a jemnými žuchvami. Profil je poněkud vyklenutý a v čelní části je hlava nápadně široká. Lusitano se vyskytuje ve všech základních barvách, ale převládají belouši, dále hnědáci a vyskytují se i plaváci a ryzáci. Plece jsou poněkud strmější, kůň má díky tomu vysokou akci nohou. Krk je půvabný, typicky andaluský. Kohoutek jen zřídka ostře vystupuje, většinou je nízký, ale i tak dobře završuje plece. U mnohých představitelů plemene je obvod hrudníku menší, než lze očekávat u tak masivního a atletického koně. Krátký hřbet, pevná bedra a šikmá záď vynahrazují některé proporcionální nedostatky. Lusitano má příliš dlouhé holeně, které přispívají k celkovému "nohatému" vzhledu koně. Jinak jsou ale kosti končetin kvalitní. Hříva a ohon jsou bohaté, jemné a vlnité, ohon je nasazen nízko.

Využití:Lusitano

Lusitano byl kdysi jezdeckým koněm portugalské kavalerie. Používali ho na lehkou zemědělskou práci, na ježdění i jako kočárového koně. Slávu si získal jako partner portugalského bojovníka s býky zvaného rejoneador. V Portugalsku býka nezabíjí a pro koně by byla ostuda utrpět zranění. Proto se velice cenění koně rejoneadorů trénují v nejrůznějších pohybech. Čelit útočícímu býkovi a zpracovávat rozzuřené zvíře vyžaduje obrovskou odvahu a pohyblivost - vlastnosti typické pro lusitana.
Lusitano je velice ochotné, vnímavé a inteligentní zvíře, proto se dobře hodí pro Haute Ecole. V důsledku toho poždadavky na jeho drezurní využití narůstají. I když musí být lusitano rychlý a vyvážený, chody má vznosné, což samozřejmě není na škodu jeho využití v terénu, v kočáře, anebo při drezuře.
Jak po staletí dokazovali, jsou lusitanové velmi učenliví. S jejich pyšným držením těla a pozoruhodnou radostí ze života se znamenitě hodí pro vysokou školu. Jsou však vhodní i pro skokové soutěže. Lidé, kteří s nimi pracují, hovoří o velkém porozumění, které se mezi koněm a člověkem rychle vyvine.

Tyrolský hafling

6. února 2007 v 9:50 | Dominga14 |  Plemena koní
Tyrolský hafling
Haflingové jsou vždy ryzáci nebo isabely s bohatou hřívou a ocasem jako len. Hříva bývá skoro bílá. Jiné zbarvení není povoleno. Běžně se vskytují bílé znaky na hlavě a na nohách. Nejčastěji se objevuje hvězda a nosní pruh a na nohách bílá spěnka. Hříva se nikdy nestříhá, velmi často se zaplétá do copánků stejně jako ohon, aby zvlněné žíně zdůrazňovaly mohutnost a varevnost hřívy. Při slavnostních příležitostech, a ty si Tyrolané nenechají ujít, se do hřív a ocasů zaplétají stuhy.
Výška v kohoutku je u hřebců 135 - 142 cm, u klisen 136 - 140 cm. Váha se pohybuje mezi 420 a 490 kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboká a plec dobře utvářená, chody prostorné a vydatné. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i na soumara. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koně se k práci využívají ještě ve 40 letech života! Pracovat začínají ve věku 4 let.
Pohyb haflinga je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků. Major hrabě Huyn, významný tvůrce historie tyrolského ponyho, psal již před sto lety: "Hafling je velmi ochotný a pracovitý, aniž by si nechal zabraňovat jezdcem či honcem při svozu nákladu ve volbě nejvýhodnější cesty a správně voleného odpočinku."
Hafling je velmi učenlivý a nenáračný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péči a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách.

Chov haflinga:

Hafling je skromný, vystačí si s minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra, či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu a nemají žádnou pracovní zátěž, stačí jim 7 - 8 kg sena a 1 kg koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječnem, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Březí klisna vyžaduje více jádra.
Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách - tzv. alpung. Tráví zde průměrně 150 dnů z roku. To je o třetinu delší období než jsou alpské louky "prostřené". Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny se pouští již za několik dnů po ohřebení na pastvu. Tato praxe, která se praktikuje po mnoha desetiletí, pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti haflinga. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak tomu bývá u mnoha jiných plemen.
Velikost stáje pro chov haflinga lze snadno odvodit. Box musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Je potřeba mít na mysli, že kůň vážící okolo 400 kg spotřebuje zhruba 50 m3 vzduchu za hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 x 3 metry, to je ale minimum. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, ale spíš suché a studené. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize "Haflingové" při částečně volném ustájení teplotu 8°C - 10°C, jinak 10°C a maximálně 15°C. Při denním čištění kopyt se má použít výhradně vhodný tuk, korektury kopyt by se měly provádět každých 6 - 10 týdnů. U koní trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí.
Hafling spotřebuje 20 - 60 litrů vody denně, záleží na tom, zda se pouze pase, nebo pracuje. Také březí klisna, nebo klisna s hříbětem bude potřebovat větší množství vody.

Využití a sport:

Hafling je univerzální kůň - používá se ke všem druhům zemědělských prací, při přibližování dřeva z lesů, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním a spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je výhodou jeho prostorný, vydatný chod. Jistý krok dává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se hafling uplatní ve vozatajských soutěžích, v ostatních nelze očekávat špičkové světové výkony.
Hafling si získává mnoho příznivců po celém světě. Chová se ve Velké Británii, a to v hebčíně (založeném vévodkyní z Devonshiru) v Chatsworthu v Derbyshiru. Skupina haflingů byla vyvezena též do Indie, kde v armádních hřebčínech sloužili k chovu soumarů pro horské oblasti Kašmíru a Džammú. Nedokázali se však přizpůsobit horku. Haflingové se chovají i v USA, nebo například v Japonsku, Himalájích, v Jihoafrické Republice či v Austrálii. Ve spolku chovatelů je prozatím zapsáno 31 zemí.

Hafling u nás:

V České republice je evidováno přes 200 koní. Většina je jich zapsána od roku 1995 spolu s jejich chovateli v Českém svazu chovatelů haflingů. U nás se chová hafling ve dvou typech - lehkém a těžkém. Oba se od sebe liší mohutností, výškovými a šířkovými rozměry. Toho času existuje Řád plemenné knihy hafling.
K čelným chovatelům a dovozcům plemene patří ing. Pavel a Jiří Svobodovi z Ražic u Písku, propagátoři a funkcionáři Českého svazu chovatelů haflingů ing. arch. Jiří Trojan z Prahy a pan Zimmerhanzel z Chebu.

Andalůský kůň

6. února 2007 v 9:48 | Dominga14 |  Plemena koní
Andalůský kůň

Popis a charakteristika:

Andaluský kůň je všestranný, ovladatelný, s příjemnou povahou a impozantním vzhledem. Vyznačuje se lehkým klabonosem, mandlovýma očima a úhlednýma ušima. Jeho důležitým znakem je silný, lehce klenutý krk, s výrazným hřebenem, zejména u hřebců, mohutnými plecemi a silným hřbetem. Typický je také nízko nasazený ocas a neobyčejné bohatá hříva i ohon. Hlavním znamením je však okázalý vysoký chod.
Andalusan je poměrně vysoký kůň, výška v kohoutku může být 155 - 160 cm. Typické zbarvení je bílé, a to v nejrůznějších typech, zpravidla s tmavou hřívou, vraníci jsou velmi vzácní, častěji se v chovu objevují hnědáci, ale nejsou žádoucí. Kůže a všechny viditelné sliznice musí být tmavé. Také kopyta musí bý t vždy tmavá a jsou poměrně strmá, jak to vyžaduje chod koně. Typ se liší podle původu. Kartuziánští koně mají hlavu jemnější, téměř bez klabonosu, kdežto linie ze severního Španělska jsou poněkud těžší, s méně úhlednou hlavou. Typické je vznosné nesení krku, který je vysoko nasazen. Hříva a ohon se upravují jen minimálně, patří totiž k největším ozdobám koně. Hříva se sčesává zpravidla na levou stranu tak, aby se krásně rozprostřela po celém krku. Žíně ocasu se krátí pod úrovní patek, u kočárových koní se svazují do delšího volného uzlu nad úrovní hlezen.
Kůň se vyznačuje dlouhověkostí. Babieca byl přes 20 let koněm španělského národního hrdiny Ruy-Diaza - El Cida (asi 1040 - 1099). Kůň uhynul ve věku 40 let a je pochovaný v klášteře San Pedro de Cardena. Na jeho počest zde stojí památník.

Povaha:

Andaluští koně mají opravdu příjemnou povahu. Jsou paddajní, živí a velmi dobromyslní a učenliví. Přitom mají dostatečnou ohnivost a odvahu. Díky horkému a suchému prostředí, kde se toto plemeno vyvíjelo, je zdravé, odolné, s neobyčejně tvrdými kopyty a poměrně skromné na výběr potravy. Andalusan má dostatečnou inteligenci, aby zvládl náročné úkoly a dost síly, aby je perfektně realizoval. Je opravdu všestanný a rád se učí. Pokud trvale žije s jedním člověkem, vytváří se k němu až překvapivě vřelý vztah.

Využití a sport:

Andaluský kůň je univerzální pracovník, ne příliš rychlý, ale zato vytrvalý, houževnatý a obratný. Dlouho se používal i k tahu pro reprezentační účely, protože jeho vysoká akce je neobyčejně působivá. Dodnes ostatně tahá královské kočáry. Ve Španělsku se tito koně cviči i pro zápasy s býky a k podobným účelům, které od koně vyžadují mimořádnou odvahu a obratnost. Dnes se osvědčují také při drezúře i v různých typech jezdeckých soutěží. Díky mimořádně pružnosti svých klubů patří k nejlepším koním pro vysokou školu. Sklízejí i nejvyšší ocenění při vozatajských soutěžích. Osvědčují se však i v těžších podmínkách, například španělská jízdní policie v Madridu i v jiných městech používá andalusany. Andalusan se stal také podkladem k vytvoření dalších plemen, protože svému potomstvu předává velmi užitečné vlastnosti.

Arabský plnokrevník

6. února 2007 v 9:47 | Dominga14 |  Plemena koní
Nejlepší odkaz okoních:http://www.horses-online.cz/index.php?mmi=2&smi=0
Arabský plnokrevník
Popis a charakteristika:
Arabský kůň je ojedinělé plemeno, poznamenané vyhraněným prostředím, v němž se vyvíjelo. Je to kůň výhradně jezdecký, velmi životný, zdravý, inteligentní a učenlivý. Arabští koně jsou vesměs individuality a zejména hřebci mají vyhraněný charakter. Přesto jsou to koně mírumilovní a snadno ovladatelní.
Typickým znakem araba je krátká, ušlechtile utvářená, suchá hlava s výrazně prohnutým profilem a široké, klenuté čelo pokračuje mezi očima štítovitou vyvýšeninou zvanou džiba (jibbah).Hlava se napojuje na krk zvláštním obloukem, zvaným mitbah. To mimo jiné umožňuje velkou pohyblivost hlavy. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, u hřebců má mírný náznak hřebene. Arab se liší od všech ostatních koní krátkým hřbetem, protože má jen 16 párů žeber a 5 bederních obratlů. Následkem toho je jeho kříž rovný a ocas vysoko nasazený. Ten se skládá ze 16 obratlů. Pouštní původ tohoto plemene prozrazuje tenká kůže, pod kterou se zřetelně rýsují cévy a šlachy, krátká, jemná srst a hedvábná hříva i ohon. Pohyb po tvrdém kamenitém podkladě přispěl k vývoji štíhlých suchých nohou se skvělými klouby a tvrdými, zdravými kopyty. Vydatný pohyb v horkém suchém vzduchu ovlivnil tvar chřípí a velmi pohyblivých, široce otevřených nozder. Uši jsou velmi pěkně utvářené a oči velké a zářivé, mírně prohnutý "štičí" profil pak výraz koně dotváří. Nejoblíbenější barvou arabů v evropských i amerických chovech je bílá, avšak ve své vlasti byli arabi hnědáci, ryzáci i vraníci. Arab je poměrně malé plemeno, povolená výška je od 144 do 152 cm, avšak menší postava není u araba na závadu. I když je arab nízký, nikdy se nepočítá k ponyům. Tradičně se u arabů hříva ani ocas neupravují. Žíně se nesmějí protrhávat ani přistřihovat a důležité je i přirozené vysoké nesení ocasu. Chody jsou vesměs vynikající, plavné, lehké a prostorné, jako kdyby se kůň pohyboval na pružinách. Přestoře je arab konstitučně jemný, váží do 400 kg, jezdec do 90 kg by mu neměl činit problémy.

Povaha:

Již vzhled ukazuje, že jde o zvíře velmi vnímavé, bystré a všestranně nadané. Drsné podmínky jeho původní vlasti umožnily arabovi rozvinout skvělý zrak i čich, neméně znamenitý sluch a jedinečný orientační smysl. Zvíře vyniká velkým temperamentem, ale současně je dobře ovladatelné a s chutí se učí různým trikům. Arabská tradice tvrdí, že tento kůň je neobyčejně oddaný a věrný svému pánovi, což dokládá mnoha působivými historkami.

Využití a sport:

Arabský kůň je výhradně jezdecké plemeno a v minulosti posloužilo ke vzniku mnoha dalších plemen, závodních i pracovních. Arabskou krev má v sobě většina cenných jezdeckých koní...

Arabské hřebčíny:

V 18. a 19. století začaly významné státní hřebčíny jako Marbach v Německu, Janow Podlaski v Polsku, Bábolna v Maďarsku a ve Francii Pampadour, Pau, Tarbes a Gelos rozvíjet chov arabských koní, ale stejně důležité byly i některé soukromé chovy. Rodina Potockich, navazující na dlouholetou tradici chovu arabů v Polsku, chovala vynikající arabské koně ve svém proslulém hřebčíně Antoniny. Tyto odchovy ovlivnily araby na celém světě. Ve Velké Británii založili Wilfrid a Anne Scaven Bluntovi hřebčín Crabbet, kam umístili koně získané během cest po Arábii v letech 1878 a 1879. Tehdy už se v chovech začínala projevovat degenerace. Později koupili zbytky z nejproslulejšího stáda arabů na světě, které patřilo pašovi Abbasu I. Koně z Crabbetu se stali základem chovů nejen v Británii, ale i ve Spojených státech, v Austrálii a Jižní Africe.

Dnešní biotypy araba:

Dnes se nejčastěji chovají biotypy: Koheilan, Siglavi a Munighi.

Koheilan

Koheilan chatakterizuje široké, vypouklé čelo, dlouhá obličejová část s jemnými pysky, mozková část je krátká, tělo je hluboké a široké o dlouhých liniích. Předramení je dlouhé, nadplecí krátké. Stavba těla je celkově vysoce proporciální a harmonická. Typickou barvou je hnědá. Koheilan je symbolem síly a odolnosti, je to sportovní kůň. Biotyp Koheilan zahrnuje asi 105 rodin (Haifi, Jallabi, Krush, Hamdan, Hadban a další).

Siglavi

Siglavi má vypouklé čelo a krátkou obličejovou část, dlouhou mozkovou, široký a hluboký hrudník. Je velmi harmonického rámce, barvou šiml. Je symbolem krásy a elegance. Je vhodný na výstavy.

Munighi

Má mělké čelo, dlouhou obličejovou část s rovným, nebo mírně klabonosým profilem, mělký dlouhý trup na vysokých nohou, se slabě rozvinutou zádí a silně rozvinutým předkem. Typová barva je kaštanová. Je vyšlechtěn pro dostihy.
Koheilan a Siglavi jsou klasickými rody, naproti tomu Munighi je moderní dostihový kůň. U arabského plemene jde o to, aby byla zachována ušlechtilost, "suchost", dobré zdraví, dokonalé chody, energický temperament a dobrý charakter.
Malá fotogalerie arabů:
Nádhera, jo jo, i taková disciplína se hodí k Arabům...
Tröt

AAF Kaset

Amurath Silverwing

po Rohara Samurai
z Amurath Bandeira

Rychle a zběsile 3-Tokio Drift

6. února 2007 v 9:35 | Dominga14 |  Filmy
Záliba v rychlých autech a ještě rychlejší jízdě přivedla Shauna na práh vězení. Aby se base vyhnul, stěhuje se dočasně ze Států ke strýci do Tokia. Jenže i tady existuje subkultura vyznavačů zběsilých jízd po japonské megapoli. Řada z nich je navíc napojena na Jakuzu, takže v závodech, která tu Shauna čekají, půjde opravdu o život.
Tady se můžete kouknout na upoutávku k tomuhle supr filmu:http://www.youtube.com/watch?v=bYWzLDW3yRI
nebo:http://www.youtube.com/watch?v=O5IigtP4efY&mode=related&search=
a nebo:http://www.youtube.com/watch?v=aCamHfJwSGU&mode=related&search=
Mp3 z filmu ke stažení zdarma: