close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2007


Vtipné obrázky a animace

8. února 2007 v 9:53 | Dominga14 |  Srandovní obrázky atd.
Opravdu šikovný pes
Náhled obrázku
Čichám,čichám člověčinu
Jen trochu zavíslý
No nejsou krásní
Tak ten už opravdu neví ,co by do toho ucha strčil
Ženská úvaha
Kočičí skautíci

Anglický plnokrevník

8. února 2007 v 9:42 | Dominga14 |  Plemena koní

Anglický plnokrevník

Úvodem...

Anglický plnokrevník vznikl v 17. a 18. století v Anglii, aby uspokoji vášeň šlechty a jejích králů pro koňské dostihy. Během posledních dvou století po celém světě rostla obliba dostihů plnokrevníků a plemeno se rázem stalo nejvýznamnějším z celé světové populace koní. Přispělo ke zlepšení vzhledu a pohybu, ale především ke zvýšení rychlosti, bojovnosti a psychické odolnosti mnoha plemen. Tyto vlastnosti jsou důsledkem upevněné dědičnosti, dosažené pečlivým výběrem v chovu.

Název plemene:

Thoroughbred

Vysvětlení názvu:

V anglickém originále znamená thoroughbred zvíře z dokonalého chovu, tedy plnokrevníka. Tento název je vyhrazen pouze pro anglické plnokrevníky a poprvé se objevil v roce 1921 ve II. svazku Plemenné knihy (General Studbook), v níž jsou zahrnuty rodokmeny britských a irských plnokrevníků. 81 procent genů plnokrevníků pochází z pouhých 31 původních předků, hlavně ze tří orientálních zakladatelů plemene. Anglický plnokrevník je tedy mimořádně prošlechtěné, skutečně dokonalé plemeno.

Původ a historie:

V Anglii byli závodní koně odedávna velmi oblíbení. Již antičtí autoři se zmiňují o zálibě obyvatel Británie v závodech koní i zápřeží, a ovšem i o jejich bojovém využití. Již od dob Jindřicha VIII. se chovali v královském chovu v Hamptoncourtu španělští a italští koně, spříznění s berbery, kteří se křížili s rychlými domácími koňmi. Panovník dal zařídit hřebčín v Elthamu a svedl do něj koně z celé země. Koním, kteří z těchto stájí vzešli, se pro lehký a rychlý pohyb říkalo "hobby". Hobbies se zasloužili o to, že z dostihů se v Anglii stal nejslavnější sport, jenž byl obdařen přívlastkem "královský" nebo také "sport králů". Jindřichova dcera Alžběta I. dostihům zpočátku neholdovala - jednou je však náhodně navštívila se svou družinou a pak už si je natolik oblíbila, že je pravidelně nejen navštěvovala, ale také velkoryse podporovala. Závody se staly prestižní záležitostí pořádajících měst, protáhly se i několik dní - tím vznikaly tzv. meetingy. Počty přihlašovaných koní stoupaly. Královna Alžběta založila nový hřebčín v Tutbury.
Král Jakub I., Alžbětin nástupce, roku 1605 objevil při své vyjížďce táhlé pláně poblíž Newmarketu a zde postavil dostihové středisko s dráhou. Pečlivě upravenému povrchu se pak začalo říkat "turf". Zde se zrodily opravdu velké dostihy. Za Charlese II. přibylo dalších dvanáct závodních drah. Sám Charles stanovil pravidla dostihů a sám i závodil. Aby si Charles zajistil další generace závodních koní, vyslal sira Johna Fenwicka aby nakupoval orientální koně. Ten přivezl celé stádo arabských klisen. Cenné klisny vytvořily pak jádro vybrané skupiny tzv. "Royal mares" neboli "Královských klisen". K nim byla poté přiřazena legendární trojice orientálních hřebců - Berley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb.

Berley Turc

Když se koncem 17. století výbojní Turci objevili při svých taženích povážlivě blízko evropského středu - až v Uhrách, vytáhly proti nim i anglické oddíly - a s nimi i jistý kapitán Robert Berley. Při obléhání města Vídně se mu podařil skutečně husarský kousek: proplížil se do tureckého tábora, mezi pruhovanými stany objevil úvaziště koní a ukořistil, o čem už dávno snil: krásného orientálního hřebce. Přivlastnil si ho a pojmenoval ho Berley Turc. Vraník se projevil jako mimořádně bystré a rychlé zvíře, zejména když v jedné bitvě zachránil svému pánovi život, a to doslova o vlásek. Válečné zásluhy hřebce pak kapitán ocenil tím, že ho zařadil na poněkud klidnější a příjemnější působiště - do chovu v Durhamu mezi královské klisny. V jeho linii pokračoval Jigg a jeho syn Herold, narozený roku 1758, od něhož pocházejí mimo jiné koně jako Tourbillon a Tetrach. Potomci tohoto koně zvítězili nejméně v tisíci dostizích.

Darley Arabian

Druhý hřebec byl potomkem jedné z nejcennějších Mohamedových klisen - Ku-Hai-Lan. Narodil se roku 1702 a získal jej lord Thomas Darley od šejka Mirzy v syrském Damašku výměnou za zbraně. Úskočný šejk si však obchod záhy rozmyslel a požadoval nádherného čtyřletka zpátky. A protože Darley Arabův požadavek odmítl, Mirza reagoval po svém: jednoduše nařídil zabít každého, kdo se jen pokusí vyvézt koně ze země. Darleyho námořníci za tiché měsíčni noci ovázali hřebci kopyta látkou, vyvedli ho na pobřeží, opatrně ho naložili do podpalubí britské plachetnice a vytáhli kotvu... Ráno pobíhaly Mirzovy hlídky zmateně po břehu a bezmocně střílely do vzduchu. Loď s hřebcem, nyní pojmenovaným Darley Arabian, však už byla daleko na moři. Rozlícený Mirza napsal královně Anně (ta mimo jiné založila závodiště v Ascotu, další středisko dostihové slávy) žádost o bezpodmínečné vrácení koně. Ta místo aby žádosti vyhověla, požehnala novému plemeníku ve svých stájích. Tento kůň byl ze všech tří plemeníků nejúhlednější a měřil 152 cm. Jeho syn z klisny Betty Leedes - Flying Childers, byl prvním velkým koněm který zvítězil v Newmarketu. Jeho vlastní bratr, Bartlett´s Childers, zplodil Squirta, jehož potomek byl Markse, otec Eclipce, který nebyl nikdy poražen. Eclipse založil druhou linii, od které se odvozují i některé významné linie dvacátého století.

Godolphin Barb

Třetí hřebec se jmenoval Godolphin Barb a původem byl berber narozený kolem roku 1724 patrně v Jemenu. Jeho životní cesta byla klikatá, plná nejasností a absurdit, ale zakončená osudově šťastnou náhodou. Do Evropy se dostal pod jménem Bu Sham (Nepravý) jako dar francouzskému panovníkovi Ludvíku XV. U dvora si s ním příliš nevěděli rady, v módě tehdy byli elegantní andaluzští a neapolští koně, mezi kterými byl Bu Sham svou postavou vskutku nevynikal. A tak hřebce, poněkud malého a nepříliš pohledného, odprodali pařížskému odbchodníkovi. Kůň pak tahal po městě káru s vodou. Surové zacházení, hlad a zanedbalost z něj udělaly zlé a zchátralé zvíře - v takovém stavu se hnědák dostal do rukou pokoutných handlířů - za směšnou částku ho tehdy koupil jistý Coke a převezl do Anglie. V první hospodě ho však propil, uhradil Bu Shamem útratu. I hostinský se nevábného koně rád zbavil, jakmile našel zájemce. Tak šel Bu Sham z ruky do ruky. Nakonec se octl ve stáji pro vysloužilé koně lorda Godolphina. Svou kariéru plemenného koně zahájil kuriózním způsobem: hřebec Hobgoblin (pravnuk Darleye Arabiana) nechtěl připustit klisnu Roxanu, podkoní ji tedy potají připustil Godolphin Barbem. Ze spojení se narodil hřebeček Lath, který se rychle projevil jako absolutní favorit na dostihové dráze. Podkoní přiznal jeho pravdivý původ - potěšený lord pak Bu Shama poctil svým jménem. S "Královskými klisnami" zplodil sice vyjímečné, ale už nepříliš početné potomstvo - byl už přece jenom starý a poznamenaný pohnutým životem. Dalším synem Godolphin Barba byl Cade. Ten se stal otcem Matchema, narozeného r. 1748, který je zakladatelem třetí linie. Ačkoliv některé z těchto liníí již neexistují, pocházejí z nich významní plemenníci jako Curwen Bay Barb či Unknown Arabian, hřebec po zakladatelské klisně Old Bald Peg, k němuž lze vystopovat v rodokmenech plnokrevníků 20. století miliony vztahů.
V roce 1770 se v chovu anglického plnokrevníka přestali užívat arabové a od té doby se vlastně anglický plnokrevník chová čistokrevně. Od počátku 20. století se toto plemeno rozšířilo po celém světě a představuje vrchol sportovního chovu koní.
Roku 1771 vyšel první svazek plemenné knihy, General Studbook a od té doby se mohou zapisovat pouze hříbata, jejichž otec i matka jsou v plemenné knize zaneseni. To platí na celém světě, a proto je plnokrevník nejlépe zdokumentovaným plemenem. Poměrně dlouho byla doménou chovu plnokrevníků pouze Anglie, k níž se brzy připojilo Irsko. Teprve ve dvacátém století se chov plnokrevníků postupně šířil do celého světa, nejprve samozřejmě v rámci Britského impéria a v USA. Tam se plnokrevník dočkal největšího rozkvětu. V Kentucky, v oblasti Blue Grass, vznikl v roce 1928 proslulý hřebčín Calumet rodiny Wrightovy, dnes sice již nefungující, ale dosud výsledky nepřekonaný. V oblasti kolem Lexingtonu se nahromadilo množství přepychových hřebčínů, dosahujících nejlepších výsledků. Pravda, kolem roku 1990 zájem o chov plnokrevníků poněkud upadl, ale přesto patří mezi špičkové oblasti chovu. Velmi dobré chovy se objevily i v Austrálii a jiných světadílech a prakticky všechny evropské země mají vlastní chovy plnokrevníků, i když nemají velkou dostihovou tradici.

Popis a charakteristika:

Anglický plnokrevník je nejrychlejší kůň na světě, vynikající stavby a velké výkonnosti. Od arabů se liší rovným profilem, výrazným kohoutkem, ale i silným hřbetem a nápadně dlouhou, šikmou lopatkou. Chod je nízký, úsporný a dlouhý. Je to typicky dostihový a sportovní kůň, vyžadující intenzivní péči a dokonalý výcvik. Je to zvíře živé, odvážné, ale mnohdy obtížně ovladatelné a poměrně nesnášenlivé. Pochopitelně, jeho agresivní povaha je předpokladem úspěchů na závodní dráze.
Průměrná výška anglického plnokrevníka je 157 cm v kohoutku, ovšem to není určující. Závodní koně bývají vyšší od 165 cm do 175 cm, sprinteři naopak menší, kolem 160 cm. Hackové dokonce pod 145 cm. Obvod hrudi je mohutný, od 180 do 195 cm a holeň nemá být v obvodu menší než 20 cm. Důležitá je kvalita nohou a kopyt, která mohou být trochu plošší, hmotnost koně bývá 500 - 600 kg, ale v podstatě žádný z těchto rozměrů, kromě obvodu holeně, není určující. Záď je dobře vázaná, v bedrech musí být silná, plyne z ní síla pro rycholst. Trup je úměrně dlouhý. Zadní nohy jsou dlouhé, s velmi dobře utvářenými hlezenními klouby, takže umožňují maximální sílu odrazu. Přední nohy jsou jemné, s dlouhým, svalnatým předloktím a velkými plochými klouby. Hloubka hrudínu umožňuje maximální rozšíření plic, což je pro dostihového koně podstatné. Krk je dlouhý, půvabný a nízko nasazený, hlava delší, užší, ušlechtilá, živého výrazu, bez náznaku masitosti žuchev. Barva srsti není důležitá, převládají však hnědáci, ryzáci, bělouši jsou vzácnější, ale zato se velmi často vyskytují bílé znaky.

Povaha:

Anglický plnokrevník je kůň velmi svérázný, dá se říct, že každý z nich je osobností. Má také své rozmary a často prosazuje svou vůli. Například klisnu Kincsem doprovázela na dostihy kočka, Belendek se uklidňoval přítomností berana, s nímž sdílel stáj, jiní koně se přátelili se psy. Vůči lidem nejsou plnokrevníci příliš přátelští, vyžadují odborný přístup a nezřídka bývají nervózní. Jejich povaha je zcela podřízena účelu, jsou to koně časně vyspívající, musí být co nejdříve schopni výcviku, protože již dvouletí běhají první dostihy.

Využití a sport:

Je to výhradně sportovní kůň, používaný k dostihům, převážně rovinovým. Pro své vynikající vlastnosti byli plnokrevníci využíváni k získávání jiných sportovních nebo pracovích plemen. Tak vznikl například anglický polokrevník, kůň vyšší a těžší než plnokrevník, skutečně všestranný. Anglický plnokrevník se podílel i na vzniku anglo-araba, hispano-araba, amerického klusáka, amerického jezdeckého koně a dokonce i českého teplokrevníka. Výborným sportovním koněm, který patří mezi anglické polokrevníky, je i kůň Kinského.

Irský tinker

8. února 2007 v 9:41 | Dominga14 |  Plemena koní
Irský tinker

Úvodem...

Když se řekne Irsko, všem se nám vybaví asi špičkoví dostihoví koně a kouzelná příroda se šťavnatými pastvinami, jako stvořenými pro chov těch nejlepších koní. Ač se to zdá neuvěřitelné, v Irsku nevzniklo mnoho původních plemen. Nejznámnějším je asi půvabný connemarský pony. Pak je tu samozřejmě irský tažný kůň, který však není uznaným plemenem, ale pouze typem koně. Jeho křížením s plnokrevníkem vznikají ti nejlepší hunteři a koně pro soutěže všestrannosti. A pak je tu šedá eminence - pohádkově krásný irský tinker, atraktivní svým strakatým zbarvením a bohatou hřívou, ohonem a rousy. Stejně jako irský tažný kůň, ani tinker není plemenem, ale prozatím jenom typem koně. Koně, který je víc než jen zajímavý. Proto se mu budeme věnovat trochu více...

Původ a historie:

Původ irského tinkera není zcela jasný. Před nedávnem nebyl příliš znám ani v Evropě a nemá svou vlastní plemennou knihu. Na jeho vzniku se zřejmě podíleli shirové, clydesdalové, welsh cobové, fellský a daleský pony. Tito strakatí koně pocházejí z Irska, Anglie a Walesu. Ve své domovině jsou též nazýváni Backys, Irish Coloured Cob a Gypsies. Když se podíváme ve slovníku na význam slova tinker, zjistímem že je to dráteník a gypsies jsou cikáni. Obě slova jsou velice důležitá a osvětlují dávnou minulost těchto koní. Dráteníky totiž byli již od středověku právě irští cikáni a chudí kočovníci, kteří se zasloužili o vznik tinkerů. Tito lidé měli rádi vše pestré a barevné, proto nebylo divu, že si velice oblíbili strakaté koně. Šlechta ve středověku považovala strakoše za bezcenné a dokonce takto zbarvené jedince přenechávala zdarma cikánům. Za účelem vylepšení chovu se někdy pod rouškou tmy vydávali cikáni se svými klisnami na tajné výpravy do ohrad za dobrými hřebci a přilitím kvalitní krve se rodili stále lepší strakatí koně. Byli odchováváni velice tvrdě, své majitele vozili po celé zemi, zapřaženi v typických vozech a často museli vyžít jen z toho, co rostlo podél okrajů cest Cikáni však měli mnoho znalostí o ošetřování nemocných koní a věděli si rady i se zkaženými koňmi. Po vyléčení či nápravě je lacino - avšak se ziskem - prodávali. Během let se strakoši i jejich majitelé dostali do podvědomí lidí a když anglický král James II. vydal v roce 1685 povolení, které umožňovalo cikánům prodávat tyto koně, nastal čilý obchod. Velký koňský trh se konal v červnu (a dodnes koná) v Appleby, kde bývá na prodej kolem 4000 - 4500 koní a ceny se dnes pohybují mezi 1500 - 6000 librami. Další trh, kde se prodávají tinkeři, byste mohli navštívit koncem srpna v Ballyastle (Ulster), což je nejstarší koňský trh v Irsku, konaný již od počátku 15. století.
V době průmyslové revoluce (1880) začali cikáni vyměňovat tinkery za mohutnější tažné koně, kteří uvezli větší náklady. Strakoši se tak dostávali na okraj zájmu. Další velké změny přišly s 2. světovou válkou, tehdy si cikáni oblíbili jiné zbarvení a preferovali tygry (hermelíny). Dosáhnout tohoto zbarvení však bylo obtížné a tak se časem vrátili zpět ke koním s velkými skvrnami. Nejoblíbenšjší bylo zbarvení černobílé a hnědobílé, protože takovíto koně byli dobře viditelní v noci na silnicích. Skvrny pomáhaly i při identifikaci ukradených koní, protože byly jedinečné u každého koně.
Brzy i další lidé začali tinkery považovat za atraktivní a začalo se s nimi více obchodovat. Dnes můžeme hovořit o "tinkerboomu", strakoši jsou hromadně vykupováni a dováženi do Evropy, kde si už získali nejedno koňařské srdce.

Popis a charakteristika:

Kohoutková výška tinkerů se pohybuje mezi 135 - 158 cm, v současné době se chová v lehčím tažném typu a pony typu. Odborníci mají problém je přiřadit k určitému druhu - jejich výška je sice menší, tělesná stavba však odpovídá chladnokrevníkovi. Typickým znakem je černobílé nebo hnědobílé zbarvení, občas se vyskytnou i vraníci s odznaky. Mají bohatou hřívu, silně ožíněný a velmi dlouhý ocas a bohaté hedvábné rousy.
Tinker je velice odolný, ve své domovině je chován celoročně venku, dobře snáší volné ustájení a nemá aklimatizační problémy. Nejraději je ve společnosti jiných koní, protože má vyvinuté sociální cítění. Zajímavá je i jeho láska k vodě, pokouší se "vykoupat" i v malé kaluži. Srst není třeba příliš upravovat, při plísních kůže pomůže pravidelné mytí. Rousy se musí udržovat v čistotě denním kartáčováním. Před výstavou je třeba rousy umýt a vetřít do nich jemné piliny, které je vybělí a načechrají.

Povaha:

Povaha tinkera je velmi dobromyslná a rozvážná. Koně mají pevné nervy, ve vypjatých situacích však můžou být tvrdohlaví. Člověkem jsou snadno ovladatelní.

Využití a sport:

V Irsku je tinker vnímám jako hodnotný pracovní kůň, pro kterého zatím není ustanoven chovatelský řád. Dodnes tam existují "půjčovny koní", ve kterých Vám zapůjčí koně i s vozem a můžete prožít dovolenou jako kočovný cikán. V Evropě patří mezi "hobby - koně", tj. koně pro volný čas. Může chodit pod sedlem i v zápřeži a bývá využíván i pro hipoterapii.

Důkaz globálního oteplování.

7. února 2007 v 13:18 | ????? |  Srandovní obrázky atd.
Důkaz globálního oteplování.

Top 99 Women 2007 podle magazínu AskMen.com

7. února 2007 v 11:36 | Dominga14 |  Slavní
Top 99 Women 2007 podle magazínu AskMen.com
1 Beyoncé
2 Scarlett Johanssonová
3 Jessica Albová
4 Adriana Limová
5 Jessica Bielová
6 Alessandra Ambrosiová
7 Shakira
8 Maria Menounosová
9 Angelina Jolie
10 Elisha Cuthbertová
11 Halle Berryová
12 Marisa Millerová
13 Heidi Klumová
14 Gisele Bündchenová
15 Rachel McAdamsová
16 Kate Beckinsaleová
17 Eva Longoriová
18 Monica Bellucciová
19 Keeley Hazelová
20 Rihanna
21 Jessica Simpsonová
22 Natalie Portmanová
23 Eva Greenová
24 Charlize Theronová
25 Brooke Burkeová
26 Tyra Banksová
27 Petra Němcová
28 Christine Dolceová
29 Emmanuelle Chriquiová
30 Evangeline Lillyová
31 Roselyn Sanchezová
32 Salma Hayeková
33 Kelly Brooková
34 Gong Liová
35 Christina Aguilera
36 Penelope Cruzová
37 Elsa Benitezová
38 Molly Simsová
39 Katherine Heiglová
40 Aishwarya Raiová
41 Caterina Murinoová
42 Sofia Vergarová
43 Rachel Bilsonová
44 Josie Maranová
45 Eva Mendesová
46 Melissa Theuriauová
47 Lucy Liuová
48 Nelly Furtadoová
49 Maria Sharapovová
50 Lindsay Lohanová
51 Alena Šeredová
52 Keira Knightleyová
53 Mandy Mooreová
54 Sienna Guilloryová
55 Garcelle Beauvaisová
56 Gwen Stefaniová
57 Kristin Kreuková
58 Cheryl Tweedyová
59 Thandie Newtonová
60 Fergie
61 Jennifer Nicole Leeová
62 Sienna Millerová
63 Vanessa Minnilloová
64 Vida Guerrová
65 Torrie Wilsonová
66 Carrie Underwoodová
67 Bridget Moynahanová
68 Isla Fisherová
69 Jennifer Espositoová
70 Nicole Scherzingerová
71 Kristin Cavallariová
72 Naureen Zaimová
73 Megan Foxová
74 Jordana Brewsterová
75 Jennifer Lopezová
76 Jennifer Anistonová
77 Rosario Dawsonová
78 Mallika Sherawatová
79 Aisha Tylerová
80 Anne Hathawayová
81 Mia Kirshnerová
82 Candice Michelleová
83 Zhang Ziyiová
84 Hilary Duffová
85 Dita Von Teeseová
86 Cindy Margolisová
87 Paz Vegová
88 Mayra Veronicová
89 Alana De La Garzová
90 Kelis
91 Jennifer Love Hewittová
92 Amelie
93 Diora Bairdová
94 Gabrielle Unionová
95 Cassie
96 Beth Ostroskyová
97 Erica Duranceová
98 Diane Laneová
99 Ivanka Trumpová
------------------------------------------------------
Fotky první trojky vítězek:
1.
2.
3.
-----------------------------------------------------------------------
Výběr některých vítězek(poznáte je podle čísla,které udává pořadí):
7.
9.
11.
17.
20.
27.
35.
47.
50.
56.

Beyonce-vítězka...

7. února 2007 v 11:18 | Dominga14 |  Slavní
Rozhodlo o tom více než osm a půl milionu mužů v obřím průzkumu internetového portálu AskMen.com. Pětadvacetiletá hvězda filmu Dreamgirls porazila v sympatiích i takové krásky jako Scarlett Johanssonovou či Jessiku Albovou.
V top 99 se objevily i dvě zástupkyně Česka - Petra Němcová na sedmadvacátém místě a Alena Šeredová s jedenapadesátkou.
V anketě Top 99 Women 2007 hlasoval rekordní počet mužů. AskMen.com patří již mnoho let k nejnavštěvovanějším internetovým portálům pro muže. Účastníci ankety hodnotili celebrity podle vzhledu, vlastností, které by uvítali u své přítelkyně, osobnosti, inteligence a moci, kterou mají v showbyznysu.
"Skok Beyoncé byl jedním z největších v žebříčku. Z loňské padesáté příčky se vyšvihla až na vrchol," řekl editor portálu James Bassil.


Mp3 zvuky

7. února 2007 v 10:25 | Dominga14
Trhac.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 163.71 kB
A bude se volat.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 61.98 kB
A jde se chlastat.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 71.94 kB
insomnia.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 190.62 kB
A mame te.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.06 kB
interpol.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 31.98 kB
Aje to.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 447.1 kB
jmenem zakona.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 38.27 kB
Alarm.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 255.1 kB
kacer donald.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 253.57 kB
Animals 1.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 153.03 kB
Mydlo a rucnik.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 55.57 kB
Asistentka pana reditele.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 60.61 kB
Sound 1.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 103.67 kB
kajinek.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 50.04 kB
At ziji duchove - Pramen zdravi.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 176.26 kB
kde se toulas.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 31.37 kB
kurva_drat.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 44.53 kB
Bublinky.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 126.12 kB
mafie.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 43.92 kB
Budik.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 32.29 kB
To jsem ja vas telefon.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 518.37 kB
Champions League.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 248.46 kB
Tovarnik.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 64 kB
Churchbell.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 71.58 kB
Tug Boat Horn.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 76.84 kB
Vojenská Trumpeta.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 41.77 kB
andilek.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 52.35 kB
banjo.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 46.06 kB
boeing.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 65.66 kB
bracha.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 45.45 kB
brnak.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.21 kB
byl ste zameren.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 62.14 kB
capni me.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 42.7 kB
cau debile.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 42.62 kB
cia.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.82 kB
Crazy Frog.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 41.79 kB
mama.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 46.06 kB
Dance mix.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 379.23 kB
mas telefon.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 62.29 kB
Dedededa.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 116.1 kB
cinky dinky.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 49.43 kB
Ding dang dong.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 121.25 kB
muzes mi rict.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 36.88 kB
Discrete.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 121.12 kB
oldring.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 172.26 kB
EKG.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 20.98 kB
Nebolo to zle.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 1278.7 kB
Eminem trochu jinak.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 1857.75 kB
crazyfrog2.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 42.86 kB
Evil laugh.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 101.22 kB
fbi.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 45.15 kB
Expectation.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 184.07 kB
neser me.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 59.39 kB
Fart.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 10.1 kB
orgasm.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 89.64 kB
Figaro.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 64.9 kB
orgasmus.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 74.84 kB
Foghorn.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 232.75 kB
Olav Basovski.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 138.9 kB
Glass Pane Shatter.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 44.23 kB
do pr zase to zvoni.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 62.58 kB
Golf Ball in Cup.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 11.33 kB
ozralej.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 63.67 kB
How We Do.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 135.2 kB
doktor sova.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 44.53 kB
Igor Hnízdo.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 77.58 kB
drahousku potrebuju.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 38.41 kB
Intel.Inside.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 22.19 kB
pane siditely.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.06 kB
Jezisek.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 255.82 kB
equinox.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 223.68 kB
Jingle Bells.mid - 27. 1. 2006Velikost: 30.18 kB
frajarecka.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 92.14 kB
Jingle bell rock.mid - 27. 1. 2006Velikost: 28.02 kB
pane ministre.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 45.15 kB
Julajda.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 72.05 kB
parni vlak.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 100.71 kB
Kacenka.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 11.06 kB
pink_panther.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 144.73 kB
Kacer.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 7.81 kB
pojd pit vole.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 25.86 kB
Kein Lust.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 384 kB
prestan chlastat.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 36.88 kB
Kobra 11.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 734.33 kB
retard.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 45.45 kB
Kocourku.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 38 kB
halo je tam nekdo.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.98 kB
Phone Harmonie.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 74.21 kB
radio.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 79.43 kB
Misirlou.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 638.34 kB
South Park - Eric Cartman.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 154 kB
PickUpThePhone.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 196.83 kB
histerka.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 51.12 kB
Pig Grunts.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 118.47 kB
milacku moc po tobe.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 53.1 kB
Pockej Pockej.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 298.41 kB
segra.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 47.59 kB
Popcorn.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 685.7 kB
ruce vzhuru.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 33.51 kB
Proletari.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 41.27 kB
salvamea.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 177.15 kB
Record003.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 475.95 kB
ses hlucha.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 50.04 kB
Rolnicky.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 347.19 kB
hvizd.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 57.19 kB
Ticha noc.midi - 27. 1. 2006Velikost: 22.71 kB
VyVoleni - Vanoce prichazeji.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 1156.43 kB
We Wish You A Merry Christmas by The Chipmunks.wav - 27. 1. 2006Velikost: 134.19 kB
We wish you a merry christmas.midi - 27. 1. 2006Velikost: 9.26 kB
milacku nemohu se dockat.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 44.53 kB
milacku nenech me cekat.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 42.7 kB
ses hluchej.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 41.33 kB
slecno no ano.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 39.18 kB
stara.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 58.41 kB
stuj nebo strelim.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 50.04 kB
tady nekde.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 38.41 kB
tak uz to zvedni.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.06 kB
tata.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.06 kB
to sem ja.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 38.41 kB
tucnak v troube.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 43.01 kB
twisted nerve.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 137.87 kB
ty si zase.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 21.73 kB
vanocni koleda.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 714.44 kB
vem si me.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.37 kB
vlak vizovice.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 43.31 kB
vratnice.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 32.9 kB
vrtulnik.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 127.65 kB
ze se nestydis.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 46.68 kB
zizen.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 39.63 kB
zlaticko potebuju se.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 42.39 kB
zvedni to ty smejde.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 48.98 kB
zvoni ti taska.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 47.29 kB
zvoni ti telefon.mp3 - 27. 1. 2006Velikost: 62.14 kB

českej hip hop

7. února 2007 v 10:23 | Dominga14
Českej Hip Hop

Nejnovější film - Bratrstvo podělaných

7. února 2007 v 10:21 | Dominga14 |  Filmy

Nejnovější film - Bratrstvo podělaných

Tento film bude v kinech již od 10.4. příštího roku, v režii Robina Lipenského. Profesionální jednotka je vyslána do akce, aby našla ztraceného člena, který neštastnou náhodou havaroval letadlem někde nad Jugoslávským lesem. Major Miloš Dayton (Oliver Lipenský) byl pověřen velet této jednotce. No prostě dement za dementem. Větší partu blbečků jste ještě neviděli. To musíte vidět. V hlavních rolích se vám představí:
Steve Wonder - Robin Lipenský
Peter Jackinson - Radek Riedl
Helmut Steich - Robert Gotz
John Kopischen - Marek Riedl
Major Miloš Dayton - Oliver Lipenský
Theo Pikwik - Martin Gotz
Tento film bude v kinech již od 10.4. příštího roku, v režii Robina Lipenského. Profesionální jednotka je vyslána do akce, aby našla ztraceného člena, který neštastnou náhodou havaroval letadlem někde nad Jugoslávským lesem. Major Miloš Dayton (Oliver Lipenský) byl pověřen velet této jednotce. No prostě dement za dementem. Větší partu blbečků jste ještě neviděli. To musíte vidět. V hlavních rolích se vám představí:
Steve Wonder - Robin Lipenský
Peter Jackinson - Radek Riedl
Helmut Steich - Robert Gotz
John Kopischen - Marek Riedl
Major Miloš Dayton - Oliver Lipenský
Theo Pikwik - Martin Got

quarter horse

7. února 2007 v 9:44 | Dominga31 |  Plemena koní

Americký quarter horse

Zdroje informací:

  • Plemena koní celého světa - Judith Draperová
  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards
  • Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards

Úvodem...

Americký honácký kůň, krátce zvaný quarter, ale leckdy popisovaný s nadsázkou jako slavný nebo proslulý koloniální čtvrtkařský závodník, se poprvé v chovu objevil v 17. století ve Virginii a v dalších osadách východního pobřeží. Tento vysoce vyhraněný typ je vedle morgana nejstarším americkým plemenem. Ve skutečnosti je sice starší než morgan, který se objevil až koncem 18. století, ale morgan je nejstarší doložené plemeno. Registr morganů byl poprvé zveřejněn v roce 1894, kdežto Americká asociace pro quartery se ustavila teprve v letech 1940 - 1941...

Vysvětlení názvu:

Plemeno dostalo název podle dostihu na čtvrt míle, kterým se bavili jeho chovatelé ve volných chvílích...

Původ a historie:

První osadníci v Novém světě zdědili koně, dovezené španělskými kolonizátory. Tehdy žila ve stádech směs španělských plemen, berberů a arabů, která se vytvořila na Iberském poloostrově během dlouhé islámské okupace. Tito koně tvořili základnu s velkými možnostmi. Když došlo ke křížení s koňmi dovezenými z Anglie, stali se základem pro nově vytvořené plemeno - amerického quartera.
První významný dovoz anglických koní do Virginie představoval lodní náklad, který dorazil v roce 1611 se 17 hřebci a klisnami. Tito koně patřili vesměs k anglickým "závodním koním", jež vytvořili kmenové stádo pro anglického plnokrevníka, který se ovšem vyvinul podstatně později. Dá se předpokládat, že tito koně byli příbuzní dnes již vyhynulým gallowayům, rychlým ponyům ze severní Británie, z kraje mezi Nithesdalem a Mullem of Galloway. Patrně zde měl svůj podíl i irský hobby, předek connemary ze západního Irska.
Quarter tedy vzešel ze směsi různých plemen, ale přitom je mimořádný svou robustní zavalitou postavou - v kohoutku měří kolem 152 cm a vyznačuje se neobyčejně svalnatými stehny.
Tito koně se používali k mnoha účelům - k práci na ranči, k objíždění stád, k tahání nákladů zboží nebo dřeva i k zápřeži do kočáru o nedělích a konečně i k jízdě. K dovršení všech kladů to byli koně skromní, spokojení s nevelkými dávkami běžného krmiva.
Přesto, že byl tak všestranný, angličtí osadníci mající zálibu ve sportu si nejvíc cenili jeho sprintu na malé vzdálenosti po výbušném startu. Koně závodili na trati dlouhé kolem 400 metrů (čtvrt míle) buď po stezce vysekané v křoví nebo na stejnou vzdálenost po cestách mezi plantážemi, popřípadě na vesnické ulici. Právě díky těmto podnikům dostal přízvisko "quarter horse" nebo "quarter-miler".
Silné a svalnaté tělo bylo přímo ideální pro tuto formu dostihu. Od roku 1656 se dostihy quarterů ve Virginii stabilizovaly a staly se natolik oblíbenými, že se plemeno začalo považovat za nejrychlejšího běžce na krátkých tratích. Později, když byl do USA dovezen plnokrevník, se začaly stavět oválné závodní dráhy a zavedly se také dostihy na delší tratě. Výsledkem bylo, že popularita čtvrtmílových sprintů upadla a za krátký čas byly tyto dostihy ve východních státech zcela zrušeny - nyní jsou však dostihy quarterů opět populární.
Quarter se přestěhoval na západ, kde z něj rychlost, vyváženost a obratnost udělaly dokonalého kovbojského koně. Pohyboval se tak rychle, že se o něm říkalo, že se v plném trysku "dokáže obrátit na čtyráku a ještě vám vrátí drobné". Plemeno vynikalo při práci na dobytčích stezkách a také v tradičních disciplínách rodea.
Existuje celkem dvanáct hlavních rodů quartera, jejichž kořeny tkví ve dvou nejdůležitějších hřebcích - zakladatelích tohoto plemene - byli to Janus a Sir Archy. Janus, kůň dovezený z Anglie, uhynul v roce 1780 a svým stejnojmenným synem založil velkou linii Printer, která je dodnes jednou z nejvýznamnějších. Sir Archy, syn vítěze prvního anglického dervy Diomeda, se podílel také na vzniku amerického jezdeckého koně. Od něj lze sledovat rody Shiloh, Old Billy, Steel Dust a Cold Deck a také dva nejlepší a nejdůležitější plemeníky 20. století, Joe Baileye a Petera Mc Cue, jeho potomky.
Díky svým kvalitám se quarter rozšířil po celém území USA a jako kovbojský kůň se stal nejpopulárnějším plemenem na světě. Jeho plemenná kniha má také největší počet zápisů, 3,7 milionů jedinců. Quarter se chová kromě USA v dalších 40 státech všech kontinentů.

Popis a charakteristika:

Tento sprinter mezi koňmi dosahuje výšky v kohoutku 145 - 163 cm. Quarter nemá, anebo nemusí mít tak dlouhou hlavu jako plnokrevník. Hlava je spíše krátká a široká, s malým chřípím a v každém případě ušlechtilá. Oči jsou velké a jsou posazeny poměrně daleko od sebe, uši jsou středně velké a pohyblivé. Hlava nasedá na krk v úhlu 45°. Žuchvy nesmějí být široké. Krk je dost dlouhý, pružný, nesmí být obloukovitý ani mít tukový hřebem - to by stěžovalo práci. Kohoutek je vynikající pro jezdeckého koně, je výrazný a sedlo drží pevně na místě. Tělo je kompaktní, hrudník široký a hluboký, hřbet krátký, silný. Trup je harmonický, hloubkové a šířkové rozměry hrudníku jsou optimální. Žebra jsou vyklenutá. Těžká svalnatá stehna a bérce dodávají zvířeti robustní vzhled, jenž je pro plemeno typický. Ovšem kříženci s plnokrevníkem už tento znak mají silně potlačen. Záď je typicky těžká, svalnatá, dostatečně hluboká a široká. Kupodivu štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Karpální klouby jsou široké, ploché a nízko nasazené. Je důležité, aby spěnky byly šikmé - asi 45° - rovné spěnky by totiž nevydržely dynamický pohyb tohoto plemene. Stehenní kost je velmi hluboká - je to nejširší část těla. Břicho je delší než než hřbet a nesmí být příliš vpadnuté, aby nenarušilo kompaktní linii obrysu. Kopyta jsou kulatá a otevřená. Běžná barva je ryzá, ale přijatelný je jakýkoliv jednobarevný odstín. Barvy viz obrázek...

Povaha:

Honáčtí koně mají vrozený "kravský smysl" a jsou schopni předvídat pohyby dobytka. Plemeno je známo svou příjemnou povahou a ušlechtilostí a proto se používá pro celou řadu činností.

Využití:

Původně všestranný kůň se stal specialistou na práci s dobytkem, protože má úžasná smysl pro rovnováhu, obratnost a cit pro zacházení se zvířaty. Dnes se předvádí při rodeu a stále soutěží na krátkých tratích. Je to oblíbený kůň pro terénní a rekreační ježdění. Dostihy quarterů jsou dnes v USA stále populárnější a výhry často dokonce přesahují ceny z dostihů plnokrevníků. Tyto dostihy také přispěly k většímu počtu křížení s plnokrevníky, ovšem plemeno tak ztrácí svůj "buldočí" charakter. Dnes honácký kůň zažívá velkou renesanci ve westernovém stylu soutěží, jako jsou závody kolem barelů atd.

Organizace:

American Quarter Horse Association P. O. Box 200 Amarillo, TX 79168-0001 USA Webová stránka: www.aqha.com

Appaloosa

7. února 2007 v 9:39 | Dominga14 |  Plemena koní

Appaloosa

Zdroje informací:

  • Časopis Jezdectví 9/2001 str. 64 - 65 - Helena Kholová
  • Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards
  • Velká kniha o chovu a výcviku koní

Úvodem...

Appaloosa je americké skvrnité plemeno, které chovali indiáni Nez Percé, vlastním jménem Numipu. Kolem roku 1730 přejali od Šošonů chov koní, zdivočelých potomků stád dovezených španělskými dobyvateli. Numipové původně žili od středního Idaha po západní Oregon, postupně byli bělochy vytlačeni a násilně přestěhováni do rezervací. Hlavní oblastí chovu byla chráněná údolí řek Snake (Hadí), Clearwater a Palouse...

Vysvětlení názvu:

Název plemene je odvozen od říčky Palouse, která se vlévá do Hadí řeky u níž žili indiánští chovatelé koní kmene Nez Percé (z franc. Propíchnuté nosy).

Původ a historie:

Jako mnoho amerických plemen, je i appaloosa potomkem španělských koní, kteří byli dovezeni do Střední Ameriky a odtud se rozšířili na sever. Indiánští chovatelé pak tyto koně zdokonalili a vytvořili velmi otužilý a všestranný typ koně s výbornou povahou. Appaloosa by pravděpodobně vyhynula jako většina idniánských plemen, ale její skvrnité zbarvení, zděděné po španělských předcích, vzbudilo pozornost několika nadšenců, kteří plemeno zachránili.
Appaloosa byla omezena na poměrně malé území v severochýchodním Oregonu, jihovýchodním Washingtonu a Idahu. Tato oblast je poměrně suchá, drsná a málo schůdná, jen říční údolí poskytují lepší podmínky. Koně se do této oblasti dostali z Mexika, zřejmě prostřednictvím sousedního kmene Šošonů. Šlo jistě o omezený počet zvířat, takže se zde upevnilo přirozené plemeno s charakteristickými znaky, které nemá na světě obdoby. Indiáni kmene Numipu věnovali svým koním mimořádnou pozornost a uplatňovali velmi správné chovatelské zásady. Od roku 1730 cílevědomě šlechtili koně, včetně kastrování hřebců, kteří nesplňovali požadovaný standard a prodej nevyhovujících klisen jiným kmenům. Ačkoliv barvě odznaků koní přikládali podobně jako jiné indiánské kmeny veliký význam, Nez Percéové požadovali především skromné, vytrvalé pracovní koně, kteří by se hodili i pro válečné účely a k lovu. V roce 1806 je o nich zvláštní zmínka ve zprávě z výzkumné cesty Lewise a Clarka k Tichému oceánu; kvalitu koní Nez Percéú náležitě ocenili. Plemeno však bylo téměř vyhlazeno o 70 let později...
Vláda tehdy zabrala indiánskou půdu a indiáni z kmene Nez Percé museli podepsat dohodu přesídlení do rezervací. Zde žili ve špatných podmínkách na nepatrné části svého bývalého území a museli chov koní omezit. Asi 740 členů na dohodu nepřistoupilo a v roce 1877 se pokusilo pod vedením náčelníka Josepha o odvetu. Pokusili se probít do Kanady, kde se chtěli usadit. Po 1900 kilometrech útěku je americká armáda na hranicích dostihla, v bitvě porazila a zbytky donutila k návratu do Kansasu, kde zakrátko vymřeli. Appaloosa živořila až do roku 1938, kdy se jí ujali chovatelé z městečka Moscow v sousedství rezervace Nez Percéů. Ustanovili Appaloosa Horse Club, který se pokusil na základě několika málo potomků koní Nez Percé plemeno vzkřísit. Plemeno se rozmnožilo a stalo se oblíbeným honáckým koněm. Dnes už se chová v USA ve statisícovém množství (registr plemene je třetí největší na světě a eviduje na 400 000 koní) a vyváží se i do jiných částí světa. Chová se i v Evropě, zejména pro reprezentační účely a westernové ježdění. Ve Spojeném království existuje velmi aktivní British Appaloosa Society (přičleněná k Appaloosa Horse Club). Plemeno je bezděčnou připomínkou faktu, že bezohledná politika vybíjení indiánů kromě kulturních škod připravila lidstvo o mnoho zajímavých přírodních plemen koní i dalších domácích zvířat.

Popis a charakteristika:

Appaloosa je přirozené plemeno, ustálené v extrémních podmínkách. Charakteristickým znakem je krátká a řídká hříva a slabě ožíněný ocas, což je přizpůsobení pohybu v trnitých křovinách. Právě tento znak je však těžké v chovu udržet, není dominantní. Původí appaloosa byl poměrně drobný kůň s velmi suchou stavbou a vynikajícími končetinami, zejména tvrdým kopytem. Šikmá plec zaručuje lehký, dlouhý a pružný krok. Toto plemeno vyniká snadnou orientací a obratným pohybem i v zarostlém a kamenitém terénu.
Moderní appaloosa měří v kohoutku 147 - 150 cm, původní koně byli asi o 5 - 10 cm nižší. Obvod hrudníku je poněkud menší, pod 180 cm, obvod holeně asi 20 cm. Typickým znakem appaloosy je dobře viditelné bělmo kolem celé duhovky, skvrnitá kůže na chřípí a kolem genitálií, pestré zbarvení srsti a černo-bíle svisle pruhovaná kopyta, která jsou údajně mnohem pružnější než jednobarevná. Žíně hřívy a ohonu tvoří obyčejně prameny a jsou jemné a řídké. Jako u nejlepších honáckých koní je i tělo appaloosy kompaktní s dobře klenutými žebry. Délka krku je přiměřená tělu. Kohoutek je výrazný, šikmá plec podmiňuje dlouhý, lehký a pružný krok. Záď je mohutná, především u koní s přikříženou krví amerického honáckého koně. Appaloosa má pět základních typů zbarvení, někdy se jako zvláštní typ udává šesté zbarvení - dešťové kapky (raindrops).

Zbarvení:

  • leopard (nesprávně tygr, správněji hermelín) - převážně bílý s tmavými vejčitými skvrnami po celém těle
  • sněhová vločka (snowflake) - je naopak tmavé zbarvení s bílými kulatými skvrnami po těle, nejhustěji na zádi
  • mramorový (marble) - má rozseté pestré skvrny po celém těle
  • deka (blanket) - je označení pro tmavé zbarvení, kdy kříž a záď jsou buď bílé nebo skvrnité
  • jinovatka (frost) - má drobné bílé skvrnky po celém tmavém těle, ale skvrny nejsou pravidelné, nýbrž větvené.
  • dešťové kapky (raindrops) - bílý kůň má po sobě tmavě skvrny protáhlého tvaru, připomínající slzy
Zbarvení appaloosy je však velmi proměnlivé, někdy je blanket kombinován s raindrops a podobně. Je to zbarvení velmi atraktivní a tak ustálené, že se prosazuje i při křížení s jinými plemeny, například s americkým honáckým koněm, s americkým ponym nebo s coloradským rančerským koněm. Ovšem dnes se objevuje toto zbarvení i u velšských pony a jiných evropských koní. Zbravení appaloosa tedy již není vyhrazeno tomuto jedinému plemeni.

Povaha:

Appaloosa je velmi učenlivý, ovladatelný a skromný kůň. Díky zděděné obratnosti v pohybu neschůdným terénem se velmi snadno učí všemu potřebnému pro ovládání dobytka, pro westernové ježdění, ale i pro skokové soutěže. Tito koně jsou velmi tvrdí, ale pracují s elánem a vůči člověku jsou poddajní a učenliví. Plemeno si uchovalo mnoho přírodních vlastností, například schopnost se skvěle se orientovat v krajině, vyhledávat vodu a také se vypořádat s přirozenými nepřáteli. Appaloosy jsou na pastvině zcela samostatné a nepotřebují valný dohled.

Využití a sport:

Původní appaloosy sloužily hlavně k jízdě bez sedla a k nošení břemen. Indiáni většinou nepoužívali uzdu, jen ohlávku a spoléhali spíše na dokonalý výcvik koně. Jejich moderní potomci však pracují jako kovbojští koně, neboť zdědili skvělý cit pro práci s dobytkem. Třebaže jsou poměrně lehcí, dovedou na lase udržet i těžkého býka. Jsou výborní i pro rekreační ježdění a všechny druhy sportovních aktivit, pokud nejde vysloveně o dostihové záležitosti. Jejich vytrvalost a houževnatost se uplatňuje zejména v distančních jízdách. Zvláště oblíbeni jsou u orgánizátorů turistických vyjížděk, protože se v každém terénu pohybují velmi jistě a jsou zcela spolehliví. Je zajímavé, že appaloosy zdaleka nejsou tak lekavé jako jiní koně.

Hannoverský kůň

7. února 2007 v 9:34 | Dominga14 |  Plemena koní

Hannoverský kůň

Zdroje informací:

  • Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hartley Edwards
  • Velká kniha o koních - Elwyn Hartley Edwards
  • Plemena koní celého světa - Judith Draperová

Úvodem:

Hannoverský kůň, vždy s výžehem ve tvaru stylizovaného H, patří k nejpočetnějším a nejznámějším evropským teplokrevníkům. Na vzniku plemene měl značný podíl hřebčinec v Celle, založený v roce 1735 na popud Jiřího II., kurfiřta hannoverského a krále anglického (1727 - 1760) "ku prospěchu našich poddaných." Dnes hřebci z hřebčince v Celle zapouštějí kolem 12 000 klisen ročně.

Původ a historie:

Hannoverší koně se těšili hojné královské podpoře ještě před založením hřebčince v Celle. Bílý hannoverský kůň zdobil štít s erbem kurfiřta Ernesta Augusta (1629 - 1698) a slavní královští krémoví hannovaráni (bíle narozeni bělouši) se světle kávovými hřívami a ohonem se z podnětu manželky kurfiřta Sophie chovali v královské rezidenci v Herrenhausenu. Pozůstatky tohoto chovu - kočároví koně, sloužili při britských královských ceremoniálech za vlády Jiřího I., a pak až do časů Jiřího V.
V roce 1714, když se Jiří, kurfiřt hannoverský, stal Jiřím I. Anglickým, se začali do Celle dovážet tehdejší "plnokrevníci", aby zlepšili exteriér domácího hannoverského chovu. Původně zde bylo 13 černých holštýnů, vytvářejících základ chovu, kteří měli převládající vliv v hřebčinci i pro příštích 30 let. Později došlo k dalšímu dovozu plnokrevníků. Tak vznikl lehčí a mnohem pohyblivější kůň, dostatečně vhodný jak pro lehkou zápřež, tak pro práci pod sedlem, přesto ještě dosti silný pro většinu prací na poli. Ke konci 18. století bylo ve stavu sto hřebců. Mezi nimi, a to k zušlechťování populace, byli též hřebci východopruští, andaluští a frederiksborgští.
Během napoleonských válek byl chov téměř zničen. Když se hřebčinec v roce 1816 obnovoval, vrátilo se do Meklenburska z evakuovaných hřebců pouze 30. Stav doplnil větší počet dovezených anglických plnokrevníků a meklenburských koní.
Od poloviny 19. století vzrůstal vliv plnokrevníka (na 35%) a následkem toho se koně stali příliš lehkými pro zemědělské použití. Proto došlo ke snižování využití plnokrevníků a více byly využívány těžší typy původních linií v rámci plemene.
V době první světové války bylo v Celle 350 hřebců a v roce 1925 jejich počet vzrostl na 500. K ustájení všech těch koní se využíval jiný hřebčinec v Osnabrücku-Eversburgu a jako pobídka k dalšímu chovu hannoverských koní bylo v této oblasti rozmístěno dalších 100 hřebců. Osnabrück-Eversburg zůstal v činnosti až do roku 1961. Mezi světovými válkami počet hřebců vhodných k chovu kolísal a v různých oblastech se vyhraňovaly různé typy, odchylné od původního plemenného typu. Po druhé světové válce se do Celle dostali během své pouti z východního Pruska někteří trakénští koně a byli chovatelsky využiti. Aby uspokojili novou poptávku po vysoce kvalitních jezdeckých a sportovních koních vyvinuli chovatelé v roce 1960 cílevědomé úsilí. Úspěch těmto novým snahám zajistilo využití trakénských koní a plnokrevníků, ktyří byli v té době ve stavu v hřebčinci v Celle. Měli zušlechťující vliv, a to korekcí exteriéru z těžkých hannoveránů a zvýšením jejich pohyblivosti.

Povaha:

Temperament je vyrovnaný. Hannoverští koně se velmi důkladně šlechtí pro jejich vyrovnanou, poslušnou povahu a spolehlivost. Tyto vlastnosti se velice zdůrazňují.

Využití:

Jsou to proslulí drezurní koně a výjimečný talent, zajišťující jejich uplatnění na mezinárodní úrovni, projevují také jako skokani.

Popis a charakteristika:

Moderní hannoverán měří v kohoutku 160 - 168 cm. Má výbornou stavbu těla a pozoruhodně korektní chody. Je atletický a pružný, chody jsou prostorné, ploché, takže vysoká akce, která byla typická pro kočárového hannoverského koně, vymizela. Koně jsou mnohem ušlechtilejší než jejich předchůdci díky pokračujícímu vlivu plnokrevníků.
Přidání krve plnokrevníka dodalo ušlechtilost hlavě všestranného zemědělského koně, která byla před tím těžká a poměrně hrubá. Současní hannoverští koně mají hlavu lehčí, středně velkou a ostře modelované rysy. Oči jsou velké, živé a inteligentní. Krk je dlouhý, ušlechtilý a široce nasazený. Přechází do mohutných šikmých plecí. Kohoutek je velmi výrazný. Hřbet je středně dlouhý, má zvláště široká a pevná bedra. Záď je mimořádně osvalená. Ocas je dobře nasazen a kůň ho nosí vysoko. Charekteristickými znaky hannoverského koně je hloubka hrudníku, a příkladná stavba žeber. Kůň má velmi pevně stavěné tělo, ale není to znak, který by podporoval rychlost. Fundament nohou je kostnatý, korektní a holeň je kratší. Klouby jsou velké a výrazné, předloktí je silně osvaleno. Moderní hannoverán má tvrdá, dobře tvarovaná kopyta. Někdejší chyby ve špatném utváření kopyt se pečlivou selekcí podařilo odstranit.

Huculové

7. února 2007 v 9:26 | Dominga14 |  Plemena koní

Hucul

Putování za huculským koněm nás přivede až k primitivním předhistorickým koním. Ucul, pocházející z masivu Karpat, je přímým potomkem lesního tarpana. Jméno dostal podle obyvatel žijících v oblasti pramenu řeky Tisy. Foto : Dalibor GregorFoto : Dalibor Gregor kliknutím náhled zvětšíte

Kosatka

7. února 2007 v 9:21 | Dominga14 |  Zvířata
Kosatka dravá
Kosatky dosahují délky osmi až devíti metrů a váhy od čtyř do pěti tun - to jsou dospělí samci. Nápadné jsou jejich zuby s korunkou měřící 5 - 6 cm. Kosatka se vyskytuje kdekoliv ve světových mořích a oceánech. Od nejsevernějších břehů Asie až po antarktické vody. Zvlášť pozoruhodná je jejich milostná předehra, která může trvat až několik hodin. Zvířata se převalují jedno přes druhé, nadskakují nad hladinu, dokazují svou sílu. Škála jejich seznamovacích triků nebere konce. Kosatčí slečna dospívá pohlavně asi v patnácti letech. Pokud mají námluvy tu správnou odezvu, porodí za čas mládě, kterému jsou hned vštěpovány zvuky, jimiž se rodina dorozumívá.
Kosatky se dělí na dva druhy - kosatky stálé a kočovné. Tyto dvě skupiny se nikdy nemíchají. Dokonce se jedna druh vyhýbá.
Kosatky stálé žijí ve skupinách. Každá skupina - většinou o deseti až patnácti členech - vykazuje jiné modely chování. I když se celé seskupení pohybuje stejným směrem, existují malé podskupiny, plovoucí, potápějící a vynořující se pohromadě. Jedná se o rodinná společenství. Živí se rybami, žijí ve velkém matriarchálním společenství, živě se mezi sebou dorozumívají a jejich společenské svazky jsou velice pevné. V čele je vždy samice a tradice rodiny se přenášejí z generace na generaci. Mladí samci často zůstávají se svým stádem po celý život. Kosatky nemají pouze jeden z nejbohatších dorozumívacích jazyků, mají dokonce i různé dialekty. Rozličné zvuky, které vydávají, lze rozdělit do dvou skupin. Jedna je sada zvuků cliks, jež kosatky používají jako zvukové signály, upozorňující na předměty kolem. Kosatky se tímto signálem dorozumívají jak při plavbě, tak i při lovu. Do druhé skupiny patří vysoké výkřiky a písknutí - slouží ke komunikaci s celou skupinou.
Mají hlasitost 125 decibelů, tedy jako hlas trubky z bezprostřední blízkosti, a jsou slyšet na vzdálenost deseti kilometrů. Trvají většinou jen dvě sekundy a jsou složeny z tisíců velmi krátkých impulzů. Příbuzné rodiny mají stejný repertoár zvuků, obsahující podle jednotlivých skupin až sedmnáct základních "hlásek". Jejich skladba není vrozená, ale předává se v jednotlivých rodinách. Jazyk příchozích se od domácích liší nejméně tak jako dva různé jazyky. V zajetí kosatky mlčí.
Kosatky kočovné mají malé morfologické rozdíly - jejich ploutve jsou zašpičatělé. Tyto kosatky se pohybují v menších skupinách o dvou až třech členech. Jejich pohyb a výskyt je proměnlivý. Loví mořské savce a jejich plavba za potravou je delší. Při útoku používají momentu překvapení a to buď jednotlivě nebo v malých skupinách. O lovenou potravu se dělí. Jsou primitivnější, s nimimálními komunikačními schopnostmi. Jejich společenská a rodinná struktura téměř neexistuje. Jejich největší koncetrace je v severní části Tichého oceánu, mezi USA a Kanadou.

Delfín skákavý

7. února 2007 v 9:18 | Dominga14 |  Zvířata
Delfín skákavý
( Tursiops truncatus )
délka těla: 175 - 400 cm
hmotnost: 150 - 300 kg někdy až 650 kg
věk: 30 - 35 let
Je široce rozšířený ve všech evropských mořích. Žije ve společenostech, často početných. loví ryby, také hlavonožce apod. při plavání dociluje rychlosti až přes 40 km v hodině. v pozdním létě, po březosti dlohé 12 měsíců, vrhá samice jedno mládě. Velmi dloho je kojí a pečlivě se o ně stará. Delfíni se mezi sebou dorozumívají řadou různých zvuků. O delfínech se vypráví, že zachraňují topící se lidi. takové případy jsou však řídké a nedá se soudit na nějakou náklonost k lidem. Jako tvorové vysoce společenští však delfíni pomáhají nemocným nebo poraněným jedincům a i člověka tak mohou zachránit. V zajetí jsou velmi učenliví a naučí se brzy až artistickým výkonům.


Papoušek ARA

7. února 2007 v 9:16 | Dominga14 |  Zvířata
Poddruhy
nemá
Délka 72 cm

Hroch

7. února 2007 v 9:14 | Dominga14 |  Zvířata

Hroch obojživelný

(Hippopotamus amphibius)
A - Hippopotamus
N - Flusspferd
Třída: savci, Řád: sudokopytníci, Čeleď: hrochovití
Zeměpisné rozšíření: Afrika jižně od Sahary
vyhledávání: Afrika
Biotop: výhradně v blízkosti dostatečně hluboké vody s bohatými břehovými porosty
vyhledávání: travnaté území, sladké vody
Potrava: tráva a další byliny, vodní rostliny - denně spotřebuje až 60 kg
vyhledávání: části rostlin
Rozměry: hmotnost 1000-4500 kg, délka těla 2,8-4,5 m, délka ocasu 35-50 cm, výška v kohoutku 1,3-1,7 m
Rozmnožování: Samice je březí 227-240 dní, poté rodí v srpnu nebo v září 1 mládě (výjimečně dvojčata), které váží 25-55 kg. Kojí ho pod vodou.
Věk: v chovech až kolem 50 let
Zajímavosti: Hroch je v mnoha ohledech přizpůsoben životu ve vodě. Dokáže se potopit na jedno nadechnutí na 10 minut i více, přičemž má uzavřené nozdry. Většinu dne tráví ve vodě, z níž mu vyčnívají nozdry, oči a uši, aby se nepřehříval. Večer a ráno vychází za pastvou, za jednu noc ujde i 10 km. Na slunci mu kůže snadno vysychá, proto v ní má četné žlázky, jejichž červenavý výměšek ho chrání. Po vyschnutí je hroší kůže tak tvrdá, že byla dříve používána k broušení diamantů. Samci v době říje svádějí souboje, při nichž si nejprve hrozí - otvírají široce tlamu s dlouhými kly. Když to nepomůže, útočí na soupeře, snaží se ho zasáhnout zuby a hlasitě řvou. Potyčky mohou končit i vážným zraněním. Teritorium si samci označují trusem, který pomocí ocasu rozmetávají na stromy nebo kameny.
Kde ho najdete: V pavilonu velkých savců v dolní části zoo

Zebra

7. února 2007 v 9:11 | Dominga14 |  Zvířata
Zebra je označení pro jeden ze tří druhů kopytníků z rodu Equus, jejichž srst je charakteristicky bílo-černě pruhovaná ("zebrovaná"). Všechny druhy zeber žijí v Africe a jsou typickým obyvatelem savan.

Stavba těla

Stavbou těla se zebry podobají primitivním druhům koní. Mají kratší nohy a větší hlavu, a nejsou tak dobrými sprintery jako ušlechtilá plemena domácích koní. Mohou běžet rychlostí až 55 km/h, ale jsou vytrvalejšími běžci než kůň.

Rozdělení zeber

Mezi zebrami jsou velké individuální rozdíly, popisuje se mnoho poddruhů a místních variet, proto i počet popsaných druhů prošel revizí. Tradičně se popisovaly čtyři druhy: zebra stepní (E. burchellii), zebra horská (E. zebra), zebra Grévyho (E. grevyi) a zebra kvaga (E. quagga). Zebra kvaga byla vyhubena, v roce 1883 uhynul poslední jedinec. V poslední době se ale ukazuje, že zebra kvaga byla pouze poddruhem zebry stepní. Protože zebra kvaga byla popsána dříve, podle pravidla priority se tedy zebra stepní správně jmenuje Equus quagga, vyhynulá zebra kvaga je pak poddruhem E. quagga quagga.